Cenzura tisku, cenzura slova, cenzura televizního vysílání.
Slova, která máme my, dřive narozeni, spojené s komunistickým režimem.
To co se v poslední době odehrává v Evropě, ve mně budí obavy, že staré časy se vrací.

Media se snaží ovlivňovat veřejné mínění podle pokynů Bruselu, zářným příkladem jsou obrazové informace o přílivu imigrantů, kdy původní zprávy, které ukazovaly většinou muže v produktivním věku, jsou cíleně nahrazovány obrázky plačících dětí a žen.

naši budoucí promovaní Dr. a Ing.

Mladá žena byla v Dánsku napadena migrantem, se ubránila použitím pepřového spreje, který je v Dánsku zakázaný. Místo, aby byl násilník okamžitě zatčen a vyhoštěn nebo zavřen, bude vyšetřována dívka za použití zakázaného ochranného prostředku.

Je mi jedno, jestli je můj soused žid, muslim, křesťan, buddhista, případně ateista, hlavně pokud pracuje a dodržuje zákony mé země.
Každý ať si žije se svou vírou, je to jeho svobodná volba.
Ovšem, pokud po mně nebude chtít, abych chodil každou neděli do kostela, nebo pětkrát denně klečel v dešti a mrazu na „tépichu“, přitom mlátil hlavou o zem a vykřikoval „Aláhu dej nám vláhu…“.

Rozhodně netoužím po tom, co zveřejnil Charlie Hebdo…
“Co by se stalo z malého Aylana, kdyby vyrostl?… Osahávač zadků v Německu“.

malý Aylan, naaranžovan na břehu

opsáno z webu:
Kdyby lidi byli rasisti, tak by tu neparazitoval ani jeden cikán. Bohužel jsou lidi rasisti jen v hospodě u piva.

Co napsat závěrem?
Nevím!
Snad jen to, že jsem se stal xenofobem, rasistou i fašistou jen díky sociální politice EU-KSČ, která mi diktuje, jak se mám chovat „ve své vlastní vlasti“ k přivandrovalcům, co neuznávají zákony země, kam přijdou.
Proč bych tedy ty zákony měl dodržovat já sám, když na to „socionální přivandrovalci“ serou?